V roce 1982 se pořadatelé z Městce Králové opět stěhují na novou trať. Tentokrát již naposled. Silniční okruh zasazený v polích nedaleko Poděbrad byl na naše poměry velmi bezpečnou tratí s kvalitním povrchem a měl před sebou velkou budoucnost...
Dymokury
Silniční okruh u Dymokur nahradil ekonomicky náročný a diskutabilní okruh u obce Opočnice. Jen jednou zatáčkou se dotýkal cípu vesnice, jinak vedl mimo zástavbu, což u nás nemělo na přírodních tratích obdobu. Dá se říct, že Dymokury byly zdaleka nejbezpečnějším přírodním okruhem u nás. Ideální byl prostor parkoviště závodních strojů u rybníčka. Velmi slušné byly i parametry silnice: délka 3210 metrů, minimální šířka 6,5 metru, 6 zatáček vpravo a dvě vlevo. Převýšení 15 metrů, kapacita tratě 34 jezdců. Jezdily se zde závody mistrovství republiky a závody přeboru Čech. Ale již jednou se tady v minulosti závodilo. V letech 1975 a 1976 pořádali městečtí závody v sousední Činěvsi a tehdejší trať využívala částečně i tuto silnici. Po stavbou vynuceném opuštění Činěveského trojúhelníku se pak závody vrátily zpět na městský okruh.
V prvních letech měl okruh v Dymokurech start a cíl na hlavní silnici Jičín-Poděbrady. Široká silnice v tomto úseku měla jednu nevýhodu. Jezdci museli své stroje roztlačovat do mírného stoupání. I pro pořadatele bylo ale z hlediska dosahu výhodnější přesunutí startu na rovný úsek kolem parkoviště závodních strojů. Tento okruh byl zajímavý dokonce i pro českou televizi, která přejímala závody mistrovství republiky v roce 1991 v přímém přenosu (a taky naposledy). Kdo si ještě pamatuje televizní přenosy z Jičína, Hořic, Letohradu, Morašic, Klatov či Piešťan ?
Dvojková pravoúhlá zatáčka po startu byla divácky velmi atraktivní. Následovala rovina do stoupání až do pravého vinglu na široké křižovatce. Po úseku na plný plyn přišla nejhezčí část okruhu, rychlé esíčko - levá, pravá. Výjezd z esíčka byl již na rovinku z kopce kolem benzínky do okraje Dymokur. Další dvojková pravá zatáčka a už jen cílová rovina. Okruh měl technický horní úsek a tři vingly, ve kterých se dalo předjíždět na brzdy. Silnice měla bezvadný asfaltový povrch, vadilo snad jen pár dopravních značek. Od roku 1994 se u nás jezdila republika jen na autodromech a na vojenských letištích, proto se zde jezdily dál již jen mezinárodní závody.
Neopakovatelná atmosféra vydržela s jednoroční pauzou (1997), až do roku 1998. Poslední ročníky postihly celkem drastický úbytek jezdců ve vyšších objemových třídách. Závodění na „dromech“ se stalo drahou záležitostí pro řadu soukromých jezdců, kteří raději šetřili své stroje, naproti tomu velké týmy neměli zájem o „nebodové“ podniky. Po šestnácti ročnících Dymokurského okruhu se nakonec uzavřela celá historie městecko-královských závodů po sporu dvou místních AMK. Škoda, silnice je dnes stále ve formě, dokonce možná v lepším stavu než tehdy..
zdroj : MotoSvět.czautor : kawas
