Pořadatelé v Litomyšli nikdy dlouho bez motocyklových závodů nevydrželi. Závodilo se s menšími přestávkami od roku 1928 až do roku 1977. Připomeňme si teď okruhy na území města od roku 1947 do roku 1971.
Motocyklové závody na Litomyšlsku mají dlouholetou tradici. První závod se jel již v roce 1928 na trati Litomysl - Pohodli.
Na městských tratích konaných v roce 1947 - 1950 nesl závod ještě název „Litomyšlské okruhy“. První se konal 27. července 1947. Byl dlouhý pouze 1 400 metrů, start byl na náměstí u věže a trať vedla na křižovatku pod hřbitovem, doleva kolem Základní školy k zámku, pak dolů dnes těžko už uvěřitelným sjezdem k poště a ostře doleva k cíli. Čtvrtý ročník se jel naposledy po původní trati. Konal se 9. července 1950 a závodili zvlášť junioři a senioři.
V roce 1951 došlo ke změně okruhu, Litomyšlské okruhy byly povýšeny do kategorie oblastních závodů. Pro tuto kategorii byla však požadována trať v délce nejméně dvou kilometrů. To původní okruh nesplňoval, takže došlo ke změně. Byl vypuštěn úsek po náměstí, start byl u tehdejšího Okresního národního výboru (dnes školní internát), dále na křižovatku u nemocnice a přes současnou světelnou křižovatku (tehdy to tam ovšem vypadalo zcela jinak, téměř idylicky). Pak po staré trati k zámku, dolů k poště, tam krkolomná ostrá pravá zatáčka přímo proti zdi do Havlíčkovy ulice a přes Smutný most nahoru ke startu a cíli. Okruh měřil dva a půl kilometru, což bohatě stačilo. V roce 1953 se jelo naposledy v období, kdy závod vedl ulicemi města. Okruh se vrátil na náměstí, nejezdilo se však kolem zámku, ale doprava k nemocnici, nahoru k „okresu“ a po Smutném mostě zpět k radniční věži.
1954 - V pořadí osmý ročník Litomyšlských okruhů nesl nový název - byl to 1.ročník Ceny města Litomyšle. Start byl na kopci nad nemocnicí, mezi Novou Vsí a Pohodlím se jelo vpravo na Osík, obcí pak doprava přes starý most, serpentinami do Litomyšle a nahoru k cíli. Délka byla 10,8 kilometrů, což je poměrně dost. Trať měla své poněkud sporné úseky: Mezi Novou Vsí a Osíkem byla silnice úzká, v Osíku těžká vracečka při nájezdu na silnici od Dolního Újezda, dnes už těžko představitelné esíčko před a za nebezpečným kamenným mostem. Před Litomyšlí nebyla ještě silnice napřímena, ale to bylo spíš ku prospěchu, protože serpentiny do kopce v Malinových dolcích patřily k nejzajímavějším místům okruhu. Nadšeni nebyli asi ani mnozí pacienti v nemocnici, když jim celé odpoledne pár metrů od postelí burácely závodní stroje. Absolutním vítězem se ovšem stal tehdy teprve sedmadvacetiletý František Šťastný na Jawě, vítěz pětistovek. Osm kol (86,4 km) ujel za 41.23,5 minut.
V roce 1955 se tedy podnik nejel, místo toho probíhaly úpravy tratě i jejího povrchu. Požadované úpravy tratě proběhly zdárně, okruh byl nově zkolaudován a do Litomyšle se sjela československá jezdecká elita. Na tu zahraniční jsme si museli ještě rok počkat.
1956 - Úsek od nemocnice po Novou Ves přinesl časy srovnatelné s Velkou cenou Československa v Brně, zvýšila se i rychlost na spojnici do Osíka, kde byl závodníkům nabídnut zbrusu nový povrch. Nic se nedalo sice dělat s průjezdem přes obec, ale esíčko v úseku kamenného mostu jako vždy přilákalo spousty diváků, stejně jako Malinovy dolce před Litomyšlí. Nutno říci, že na tomto okruhu nedošlo k žádnému vážnému úrazu jezdců, zatímco v témže roce na renomované brněnské trati došlo ke dvěma tragédiím. Ve třídě do 250 ccm tam těžce havaroval světově proslulý jezdec Hans Baltisberger z NSR a v pětistovkách Francouz Michel Mouty. V obou případech šlo bohužel o úrazy se smrtelnými následky. Ty se po celé čtyři roky existence této tratě Litomyšli vyhnuly.
1957 - 28. červenec byl pro Litomyšl a široké okolí největším motoristickým svátkem všech dob. Na startu závodu o Cenu města Litomyšle stanuly světové hvězdy. Podél trati se shromáždilo přes 35 tisíc diváků..Celkově měl podnik výtečnou mezinárodní úroveň světového formátu, ale bylo to bohužel poprvé a také naposled. Do následujícího ročníku Ceny města zasáhla zákulisní politika.
V Litomyšli se reklama kapitalistickému západu dělat nebude!“ Tak bylo „nahoře“ zdůvodněno, proč jela v minulém ročníku Ceny města Litomyšle světová esa silničního motorismu poprvé a také naposledy.
1958 - Pro diváky byla v úvodníku tištěného Programu pro závod roku 1958 zveřejněna dnes těžko uvěřitelná slova. Citujeme: „Touhou pořadatelů litomyšlských okruhů vždy bylo, aby se závod stal mezinárodním podnikem, zaměřeným na družbu národů spřátelených lidově demokratických zemí. Vzhledem k určitým technickým potížím nebylo toto možné uskutečnit již v minulém roce. Letos konečně tedy dochází k provedení této myšlenky.“ Kostkovaný praporec jezdce v cíli naposledy odmávl a závody na této trati definitivně jednou provždy skončily...
Po dlouhých šesti letech se pak litomyšlské okruhy vrátily do ulic města. Závody se nepořádaly, protože vlastně nebylo ani kde jezdit. Do módy v té době přicházely motokáry, takže se na okruhu několik závodů uskutečnilo, byla to ovšem slabá náhražka. Broučci v tehdejším organizačním výboru města však nespali a nespali. Po delší době byl tudíž znovu „oprášen“ městský okruh, což se mezi motoristickou veřejností vůbec nečekalo.
1964 - Jelo se po někdejší trati se startem na náměstí, ovšem poněkud blíž k poště, na křižovatce za náměstím doleva kolem školy k zámku a následoval sjezd dolů na náměstí. Tady ovšem přišla novinka! Dole se nezahýbalo hned doleva, ale kolem restaurace Slunce se objížděl Smetanův pomník a teprve pak trať pokračovala doleva k cíli. Okruh byl tím o zhruba třicet metrů prodloužen.
1965 - Podnik měl zřejmě ale poměrně slušný úspěch, protože za rok se na téže trati jelo znovu. Závod byl povýšen do kategorie krajského přeboru východních Čech.
1970 - A hle - pak pět let zase nic. Minulé dva ročníky zůstaly Popelkou. V té době se začaly pořádat terénní závody, což je ale zcela jiná kapitola. Přesto se na starý okruh městem silniční motocykly ještě jednou vrátily. Stalo se tak v roce 1970 a na startu stanuli přední jezdci z celých Čech. Dobré to znamení pro budoucno? Jak uvidíme, nikoliv. Svou premiéru v Litomyšli měla kategorie do 50 ccm, která se na městský okruh docela hodila, do úzkých ostrých zatáček se tyto stroje pohodlně „vešly“. Tyto padesátky se staly kořistí nové hvězdy českého silničního motorismu, Zbyňka Havrdy z Hradce Králové, který vyhrál před Jiřím Šafránkem. Ve stopětadvacítkách byl nejrychlejší zkušený Oldřich Kába z Týnce nad Sázavou na Jawě a velkým úspěchem bylo druhé místo Eliáše z Přívratu.
Tak - a to bylo z hlediska prostor litomyšlského centra, pokud o silniční motocyklové závody jde, navždy všechno. Za rok se závod jel opět, ale už na zbrusu nové trati.
Patnáctý ročník Litomyšlského závodu se jel opět po zbrusu nové trati, která ale nebyla divácky příliš atraktivní. Po delších úvahách byl pro novou trať vybrán dvanáct kilometrů dlouhý okruh, z poloviny vedený po státní silnici.
1971 - Start nové trati byl nahoře u benzinové pumpy, jelo se dolů k sokolovně a ostře doprava směrem na Strakov. Křižovatka u sokolovny tehdy ovšem vypadala jinak než dnes. Poměrně nebezpečný byl průjezd Strakovem. Napojení na hlavní silnici v Janově bylo rovněž ještě původní, jiné, než známe z dnešní doby. Pětikilometrová rovinka k cíli nabídla sice možnost maximálních rychlostí, celkově však okruh nebyl divácky příliš atraktivní. Vzhledem k délce tratě mohly jet třídy do 250 a 350 ccm jen pět kol, stopětadvacítky čtyři a nejslabší kubatura do 50 ccm jenom tři kola. Vidět závodníky projet kolem pouze třikrát, to bylo pro publikum zatraceně málo. Závod se zde konal tím pádem poprvé a naposled. Ani dnes to „nehrozí“ - představa, že by se kvůli závodu silničních motocyklů uzavřela na celý den pětatřicítka, je v současné době zcela absurdní.
zdroj : MotoSvět.czautor : kawas
